Herpetology of Somalia

Somálsko, jak již bylo řečeno výše je součástí tzv. Rohu Afriky, kam patří spolu s ním ještě Džibuti, Etiopie (jižní a východní části) a severovýchodní Keňa. Dominujícími biotopy Rohu Afriky jsou pouštní, polopouštní a suché savany (většinou typu Acacia - Commiphora). Když ještě na území Sahary byli před několika desítkami až stovkami tisíc let
lesy, somálská krajina byla již suchá a podobná té dnešní. Somálské pouště a polopouště
patří mezi nejstarší na zemi. Nikoho tedy asi nepřekvapí, že je zde rozšířeno mnoho endemi-
ckých druhů fauny a flóry. Třemi základními oblastmi endemismu v Somálsku jsou severní
vysočiny v okolí pohoří Golis a pohoří samotné, dále suché savany Ogadenu a Haudu a písčité
regiony jižního pobřeží Obbia (mezi Mogadishem a městem Obbia), viz. mapa.

Pohoří, hory a vysočiny jsou v Africe známy jako důležitá endemická centra, např. různá pohoří
v Kamerunu, Etiopii, Keni, Malawi, Tanzanii apod. Z lesů těchto pohoří známe mnoho endemi-
ckých druhů plazů a obojživelníků (např. Chamaeleo narraioca z Mt. Kulal v Keni, řada druhů
chameleonků rodu Rhampholeon z Eastern Arc Mountains z Tanzanie, Atheris desaixi z
Mt. Kenya, Hyperolius kihangensis z Tanzanie apod.). Z této oblasti Somálska známe
např. Spalerosophis josephscortecci (Ophidia: Colubridae) nebo Xenagama batilifera
(Sauria: Agamidae) - ta však byla nedávno prokázana i z příléhající Etiopie.
Další oblastí je Haud / Ogaden. Těmto oblastem dominují zejména suché savany a až pouště
na východě. Ogaden je tvořen zejména savanou Acacia- Commiphora. Z těchto oblastí známe
jako endemity Somálska (potažmo Rohu Afriky) např. Echis hughesi z Haudu a Platyceps
messanai. Tyto dvě oblasti (nejsušší v Somálsku, pokud sem zahrneme pouště východu) mají
vysoký počet endemických plazů. Ale určitě mnoho jich ještě čeká na objevení, neboť tyto oblasti
jsou politicky velmi nestabilní a nebezpečné a proto se zde výzkum ve větším měřítku dosud
neprováděl (zejména v etiopském Ogadenu). Asi nejbohatší na somálské endemity herpeto-
batrachofauny je oblast písčitých biotopů pobřežních plání na jižním pobřeží s Indickým
oceánem zhruba od ústí řek Webeli Shebellia Juba až po město Obbia. Zde a nikde jinde je
rozšířen např. rod Brachyophis (Ophidia: Atractaspididae) nebo třeba somálský zástupci rodu
Elapsoidae (E. broadleyi, E. chellazziorum), scink Lygosoma simonettai nebo
Haackgreerius miopus (endemický rod Somálska!) a mnoho dalších. Tyto písčité ekosystémy jsou ojedinělé a jsou nejvíce
podobné těm, které jsou v jihozápadní Africe. Posledním, i když ne endemický centrem je nejvlhčí oblast v Somálsku, která leží na pobřeží mezi městem Mogadishu a Keňou. Zde se rozprostírají suché lesy, v nichž jsou rozšířené vlhkomilné druhy herpeto-batrachofauny, které sem zasahují přávě z Keni. Jsou to např. Naja subfulva, zástupci rodu Hyperolius (H. argus, H. nasutus, H. pusillus atd.), Varanus niloticus, Thelotornis mossambicanus, Dipsadoboa flavida broadleyi a další.

Zoogeografickou bariérou Rohu Afriky je na východě, jihu a severu Indický oceán a na západě Africká velká příkopová propadlina. Mnoho druhů plazů Rohu Afriky je vlhčími biotopy vázanými na oblast příkopové propadliny izolována právě v oblasti Rohu. Některé druhy, které obývají aridní oblastí Rohu expandují až do severní Tanzanie, neboť zdejší klima je velmi podobné. Těmito druhy jsou např. Naja pallida, Holodactylus africanus atd.

Nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje téměř veškeré "dění" v
Somálsku je klima. Somálci rozlišují 4 základní roční období. Dvě
období dešťů (gu a day) a dvě období sucha (jiilaal a hagaa).
Toto však neplatí striktně pro všechny oblasti. Deště gu začínají v dubnu
a pokračují do června. Během tohoto období vše rozkvétá a je
největší počet srážek. Období gu je následováno suchým obdobím
hagaa (červenec-září). Toto období je opět následováno obdobím
dešťů day (říjen - listopad). Po day období následuje jiilaal (prosinec -
březen), což je nejsušší roční období. Nejdelší období sucha je ve
východní části Somálska, východně od údolí Nogal. Nevlhčí části
země jsou horských oblastech Migiurtinie a Ogo a pobřežních
lesích jižné od Kisimaya.

Nejvyšší průměrná denní teplota v Somálsku je 30 - 40 °C (mimo oblasti
severních hor a pobřeží Indického oceánu). V severním Somálsku je
kontrast mezi teplotami nejvyšší - teploty okolo bodu mrazu v prosinci
v horách vs. 45 °C v červenci na pobřeží u Adenského zálivu. Nejchlad-
nější měsíce v roce jsou prosinec, leden a únor. Teploty na pobřeží
jsou nižší než ve vnitrozemí. Jižní Somálsko (dříve italské) je chladnější
než severní části země.

Geograficky lze Somálsko rozdělit na několik částí. Severní část
province Gubanu, na úplném severozápadě Somálska je pouštní a
nízce položená. Jižně se nachází již pás hor severního Somálska. V této
oblasti končí rozšíření některých druhů plazů, kteří jsou hojně rozšířeni v Džibuti, Eritrei a dále na západ a sever. Těmito druhy jsou např. Tropiocolotes somalicus, Latastia doriae scorteccii, Hemidactylus arnoldi a další. Na severu se nachází pás pohoří s největší horou jména Shimberis (2408 m n.m.) v pohoří Surud. Tento pás pohoří (Ogo, Migiurtinia) se táhne od Etiopii a míří až do nejvýchodnější části Somálska. V oblastech s vyšší nadmořskou výškou jak 1500 m n.m. se nachází horská vegetace s dominantami stromů rodu Juniperus a porosty Euphorbia candelabrum. Východní část hor je sušší a dominantní vegetace je zde tvořena stromy rodu Boswellia a Commiphora. Úpatí hor je využíváno zemědělsky. Jižně od tohoto pásu pohoří se nacházejí pouště a polopouště a suché savany typu Acacia - Commiphora. Polopouště se nacházejí v celém východním Somálsku. Nejjižněji zasahují až k Mogadishu, hlavnímu městu Somálska. Pro tyto oblasti jsou typičtí zástupci jako Hemidactylus somalicus, Agama robecchii, Pristurus flavipunctatus, Holodactylus cornii, Platyceps messanai nebo třeba Echis pyramidum. Tyto oblasti izoluje na západě od savan Ogadenu a Haudu údolí Nogal. Západně od něho se nachází Haud a pod ním Ogaden. Pro tyto dvě oblasti jsou typické porosty Acacia-Commiphora a další křovinaté vegetace. Tento typ savany se rosprostírá až po jižní Etiopii, severní a východní Keňu a téměř po severní Tanzánii. V těchto biotopech je rozšířena většina somálských druhů plazů, např. Pseuderemias brenneri, Dispholidus typus, Lygosoma afrum, Pristurus crucifer, Hemidactylus ruspolii, Atractaspis fallax a další. Na sever od těchto savan se nachází hornatá část Etiopie a jak již bylo řečeno, tak také Somálska. Jižně jsou tyto části odděleny od Indického oceánu vlhkými savanami a suchými stálezelenými lesy pobřeží. Tyto vlhké části Somálska jsou domovem pro většinu somálských druhů žab, jako jsou např. zástupci r. Hyperolius. Vegetace zde má dostatek vláhy, která ve vnitrozemí chybí. Zde je rozšířené velké množství druhů, které obohacují herpetofaunu Somálska z přiléhající Keni (např. Naja subfulva, Thelotornis mossambicanus, Varanus niloticus, Hemidactylus mercatorius a další). V této části Somálska se rozprostírají také vzácné ekosystémy pobřežních písčitých dun. Ty se nacházejí od města Mereeg (150 km SV od Mogadisha) po Kisimayo. Tyto duny a přiléhající okolí jsou domovem malé hrabavé hady rodu Brachyophis, kteří patří do čeledi Atractaspididae, neboť mají velké zadní jedové zuby. Tento rod hadů žije pouze zde, v jižním Somálsku v pobřežní oblasti. V horách Etiopie pramení resp. vznikají dvě největší somálské řeky - Webi Shebelle a Juba. Tyto řeky nevysychají a jsou značně důležité pro život Somálců, neboť v jejich okolí prosperuje dobře zemědělství. Obě řeky se vlévají v oblasti Kisimaya. Od tohoto města se táhnou ke keňským hranicím porosty mangrove. Zajímavými a křehkými ekosystémy vlhkého jihozápadního Somálska jsou travnaté plochy s řídkými stromovým porostem.

V Somálsku je dnes rozšířeno 29 druhů obojživelníků. Je pravděpodobné, že s
dalším výzkumem se toto číslo ještě zvýší a to zejména výzkumem jižního Somálska,
kde je více biotopů vhodných pro život obojživelníků. Somálská batrachofauna je
však v celku chudá a to v důsledku převahy aridních oblastí země. V severní části
Somálska je rozšířeno 12 druhů a v jižní 25.

Aridní oblasti zase narozdíl od obojživelníků přejí zvýšené diverzitě plazů, kterých je
ze Somálska popsáno 203 druhů. Nejpočetnější jsou tyto čeledi: Colubridae (52),
Gekkonidae (44), Scincidae (25), Lacertidae (19) a Agamidae (13). Mezi gekony
náleží 29 (65,91 %)druhů rodu Hemidactylus a 17 (58,62 %) z nich je endemických
pro Somálsko.

Všech 29 druhů obojživelníků Somálska náležejí do tzv. Etiopské oblasti. Mohou
být rozděleny do tří skupin podle jejich rozšíření (tučně jsou endemité):

Východoafrická skupina: Amietophrynus blanfordi, „Bufo“ dodsoni,
Poyntonophrynus lughensis, A. steindachneri, Phrynomerus somalicus,
Hildebrandtia macrotympanum, Lanzarana largeni, Pyxicephalus obbianus,
Chiromantis petersi, Kassina parkeri, K. somalica a Leptopelis concolor.

Převážně východoafrické: Amietophrynus garmani, A. xeros, Amnirana
galamensis, Phrynobatrachus acridoides, P. minutus, Ptychadena anchietae,
P. mossambica, Tomopterna cryptotis, Hyperolius argus, H. nasutus, H. pusillus.

Etiopské (=Afrotropické): Phrynomerus bifasciatus, Ptychadena
schillukorum, Pyxicephalus adspersus, Hyperolius viridiflavus, Kassina
senegalensis, Hemisus marmoratus.

Žádný druh Somálských obojživelníků nebyl nalezen v Arábii, nicméně podle Balletto et alii (1985) jeden z nich – „Bufo“ dodsoni, je morfologicky podobný třem endemickým druhům ropuch v Arábii: „B.“ dhufarensis Parker, 1931, „B.“ arabicus Heyden, 1827 a „B.“ scorteccii Balletto et Cherchi, 1970. Ze čtyř rodů obojživelníků rozšířených v Arábii je v Somálsku rozšířena pouze ropucha – „Bufo“.

V Somálsku je endemismus rozšířen 13,79 %, zatímco v Arábii 66,67 %, kde je endemických 6 druhů z 9.

Pouze 1 ze 14 rodů obojživelníků je endemický pro Somálsko: Lanzarana – rod blízký rodům Hildebrandtia a Ptychadena popsaný panem B. Clarke (nyní kurátor sbírek v BMNH) v roce 1982. Tento rod je unikátní v tom, že se mu podle ročních období zvětšují či zmenšují prstní disky.

Plazy můžeme rozdělit do 7 skupin:

Východoafrické: Pelusios sinuatus, Hemidactylus albopunctatus, H. arnoldii, H. barodanus, H. bavazzanoi, H.- citernii, H. curlei, H. fragilis, H. funaiolii, H. granchii, H. isolepis, H. klauberi, H. laevis, H. macropholis, H. megalops, H. ophiolepoides, H. platycephalus, H. puccionii, H. ruspolii, H. sinaitus, H. smithi, H. somalicus, H. squamulatus, H. taylori, H. tropidolepis, H. yerburii, Hemitheconyx taylori, Holodactylus africanus, H. cornii, Homopholis fasciata, Lygodactylus gutturalis, L. scorteccii, L. somalicus, Pristurus crucifer, P. flavipunctatus, P. phillipsi, P. simonettai, Tropiocolotes somalicus, Agama bottegi, A. persimilis, A robecchii, A. rueppelli, Agama sp., Acantocerus annectens, A. phillipsi, Uromastyx princeps, U. macfadyeni, Xenagama batillifera, X. taylori, Chamaeleo calcaricarens, C. ruspolii, Riepelleon kersteni, Haackgreerius miopus, Lygosoma grandisonianum, L. laeviceps, L. paedocarinatusm, L. mabuiiforme, L. productum, L. simonettai, L. somalicum, L. tanae, L. vinciguerrae, Trachylepis brevicollis, T. ferrarai, T. hemmingi, T. hildebrandti, T. planifrons, Mesalina ercolinii, Heliobolus spekii, Latastia boscai, L. caeruleopunctata, L. carinata, L. cherchii, L. doriai, L. taylori, Philochortus hadeggeri, P. phillipsi, P. spinalis, Pseuderemias brenneri, P. erythrosticta, P. smithi, P. striata, Agamodon anguliceps, A. complessus, Ancylocranium somalicum, Rhinotyphlops leucocephalus, R. scorteccii, R. unitaeniatus, Typhlops cuneirostris, Leptotyphlops nigricans, L. reticulatus, Eryx somalicus, Atractaspis engdahlii, A. fallax, A. leucomelas, A. scorteccii, Micrelaps vaillanti, Elapsoidea chellaziorum, Elapsoidea broadleyi, Aeluroglena cucullata, Aparallactus jacksonii, Aparallactus sp. n., Brachyophis revoili, Platyceps brevis, P. messanai, P. scorteccii, P. taylori, Crotaphopeltis braestrupi, Dasypeltis medici, Hemirrhagerrhis kelleri, Lamprophis maculatus, Lycophidion depressirostre, Meizodon plumbiceps, Philothamnus battersbyi, P. punctatus, Prosymna ruspolii, P. somalica, Psammophis biseriatus, P. punctulatus, P. trivirgatus, Rhamphiophis rubropunctatus, Spalerosophis josephscorteccii, Telescopus pulcher, Causus resimus, Echis hughesi.

Zejména východoafrické: Stigmochelys pardalis, Hemidactylus mercatorius, Ptyodactylus hasselquisti, Agama spinosa, Acanthocerus atricollis, Chalcides ragazzii, Cryptoblepharus africanus, Lygosoma afrum, L. sundevalli, Trachylepis varia, Panaspis wahlbergii, Gerrhosaurus flavigularis, Latastia longicaudata, Mesalina martini, Philochortus intermedius, Pseuderemias mucronata, Varanus albiguralis, Leptotyphlops cairi, L. longicaudus, Eryx colubrinus, Amblyodipsas polylepis, Atractaspis bibroni, Dendroaspis polylepis, Naja pallida, Platyceps florulentus, Dipsadoboa flavida, Hemirhagerrhis nototaenia, Mehelya nyassae, Meizodon semiornatus, Rhamphiophis rostratus.

Etiopské (=Afrotropické): Kinixys belliana, Pelomedusa subrufa, Crocodylus niloticus, Chamaleo dilepis, Ch. gracilis, Ch. quilensis, Trachylepis maculilabris, T. quiquetaeniata, T. striata, Gerrhosaurus major, Varanus niloticus, Rhinotyphlops schlegeli, Typhlops lineolatus, Python sebae, Naja haje, N. melanoleuca, N. nigricollis, Aparallactus lunulatus, Crotaphopeltis hotamboeia, Dasypeltis scabra, Dispholidus typus, Lamprophis fuliginosus, Lycophidion capense, Mehelya capensis, Natriciteres olivacea, Prosymna ambigua, Psammophis sibilans, Thelotornis capensis, Bitis arietans.

Africké a jihozápadně asijské: Trionyx triunguis, Hemidactylus robustus, Pristurus rupestris, Tarentola annularis, Uromastyx ocellata, Leptotyphlops macrorhynchus, Coluber rhodorhachis, Psammophis schodari, Telecropus dhara, Echis pyramidum.

Převážně jižní Medirerán: Chalcides ocellatus (pravděpodobně neautochtonní).

Mořské: Caretta caretta, Chelonia mydas, Eretmochelys imbricata, Lepidochelys olivacea, Dermochelys coriacea, Pelamis platyurus.

Indrodukováni: Hemidactylus flaviridis, H. frenatus, Ramphotyphlops braminus, Chalcides ocellatus (?).

Východoafrické druhy spolu s převážně východoafrickými jsou v Somálsku reprezentovány 77,66 % druhů nemořských. Přinejmenším 24 druhů (12,18 %) je rozšířeno jak v Somálsku, tak i v Arábii. Rody Xenagama (recentní průkaz v Etiopii), Haackgreerius, Aeluroglena a Brachyophis jsou endemické.

Endemických druhů v Somálsku je okolo 40 % (přesně 39,59 %).

BIOGEOGRAFIE OBLASTI

Roh Afriky je nejstarším komponentem, který patřil k Nubijsko-arabskému
štítu Africké kontinentální desky. Mnoho paleogeografických události oblasti
Rohu je spekulativních a vhodných pro obšírné debaty, ale některé prvky
jsou jisté.

1) Jižní Somálsko se objevilo definitivně v jižním Paleocénu, okolo 65
milionů.

2)        Během spodního Eocénu, okolo 50 milionů, žádné prominentní
            změny v položení jižního Somálska neproběhli, zatímco mělké vody a mořský sediment se vyskytoval v centrálních a severních
            sektorech země.

3) Celkové vynoření celého Somálska jde zpět až do spodního Oligocénu, okolo 35 milionů zpět.

4) Záliv Adenu vznikl ve spodním Oligocénu, okolo 35 mil., jako mělký a rovný výběžek moře, který se progresivně rozšiřuje
dodnes.

5) Otevírání Rudého moře započalo mezi Oligocénem a Miocénem, přibližně před 25 mil. lety, ale pozemní spojení mezi Arábií a
Somálskem zůstavalo pravděpodobně na úrovni dnešní úžiny Bab-al-Mandab.

6) Vyzdvižení velké Etiopské a severosomálské plošiny proběhlo někdy okolo 20-15 mil. let nazpět (Bardigalianský střední
Miocén).

7)        Podle Azzaroli (1968), úžina Bab-al-Mandab se datuje zpět až do středního a spodního Miocénu, zatímco podle Girdlera
           (1984) vznikla na začátku Pliocénu, cca 5 mil. let zpět. Nicméně otevření proběhlo pravděpodobně poměrně recentně, někdy
           ke konci Pliocénu, cca 2 mil. let nazpět (Styles et hall (1979), Boucarut et Blin (1979).

8) Primitivní komunikace mezi Mediteránem a Rudým mořem zaniklo, když zemní most mezi Afrikou a Asií se vytvořil v oblasti
zálivu Suezu, někdy mezi pozdním Miocénem a spodním Pliocénu (Said, 1962, Heybroek, 1965).

9)        Zemní spojení mezi Arábií a Somálskem v oblasti úžiny Bab-al-Mandab, relativně limitované v čase a prostoru se vyskytlo
           zřejmě během pleistocenních změn ve výšce moře anebo přinejmenším během finální fáze Wurmianské doby ledové (okolo
           18,000 let zpět).

Somálsko proto biogeograficky prezentuje poloostrovní podmínky. Ty jsou způsobeny zejména během Neogénu separací Afriky od Asie a tím pádem otevřením Adenského zálivu a Rudého moře do Indického moře a na druhé straně zvýšením Etiopské plošiny a dalších pohořích východoafrické příkopové propadliny. Ta izoluje oblast Rohu Afriky od zbytku kontinentu. Oblast Rohu Afriky je proto téměř bezvadně izolována.

To zapříčinilo velikou míru endemismu v oblasti a dokonce u plazů je toto číslo rovno téměř 40 %. Nízký počet endemismu u obojživelníků zapříčiněn, jak už bylo poukázáno výše, aridními podmínkami v oblasti, které jsou pro většinu obojživelníků pro život a evoluci nevyhovujícími. Co se týká endemismu velkých savců, tak většina notoricky známých velkých savců na území Somálska chybí (nebo se pouze okrajově vyskytuje) a jsou nahrazeny jinými druhy vhodnějšími pro život ve výrazně aridním ekosystémech (např. Hilora, Beira, Dibatag, dikdikové, Grévyho zebra atd.).

                                                                                                        Balleto (1968) byl první, který poukázal na zoogeografickou zajímavost
                                                                                                        výskytu jednoho druhu pouze na severu a jiho Somálska. V centrální
                                                                                                        části většinou výskyt druhu chybí. Plazů a obojživelníků s tímto výskytem
                                                                                                        napočítal 33 (např. Hildebrandtia macrotympanum, Kassina parkeri,
                                                                                                        Ptychadena anchietae, Stigmochelys pardalis, Hemidactylus
                                                                                                        isolepis, Pelomedusa subrufa, Acanthocerus annectens, Varanus
                                                                                                        albigularis, Ancylocranium somalicum, Aparallactus lunulatus,
                                                                                                        Psammophis punctulatus, Dendroaspis polylepis, Typhlops
                                                                                                        cuneirostris atd.

                                                                                                        Balleto navrhuje dvě hypotézy vysvětlení. Lanza (1990) podáva
                                                                                                        vysvětlení také ve dvou hypotézách, a to: centrální oblast Somálska je
                                                                                                        pouze neadekvátně herpetologicky prozkoumána a proto většina výše
                                                                                                        uvedených druhů nedostatečně prozkoumána resp. jejich výskyt v
                                                                                                        těchto oblastech. A navíc je centrální oblast Somálska nejvíce aridní a
                                                                                                        proto se zde výskyt některých druhů vůbec nepředpokládá. Klima
                                                                                                        v těchto oblastech se blíží opravdu pouštnímu. Prší zde pouze v 1-2
                                                                                                        měsících za rok a zbytek je sucho. Zatímco v severních a jižním
                                                                                                        oblastech je tomu jinak – 8-9 suchých měsíců a 3-4 vlhké.

Dnešní faunistické podobnosti mezi Afrikou (Rohem Afriky) a Arábii byli diskutovány v Balleto
(1968), Arnold (1987) a v Joger (1987).

Druhy, které jsou africké, ale zasahují na Arabský poloostrov jsou: Pelomedusa subrufa, Hemidactylus flaviridis, H. robustus, H. sinaitus, H. yeburii, Pristurus crucifer, P. flavipunctatus, P. rupestris, Ptyodactylus hasselquisti, Uromastyx ocellatus, Chalcides
ocellatus, Trachylepis brevicollis, Latastia longicaudata, Mesalina martini, Ramphotyphlops braminus, Leptotyphlops macrorhynchus, Naja haje (rozdílními poddruhy), Platyceps rhodorhachis, Dasypeltis scabra, Lamprophis fuliginosus, Psammophis schokari, Telescopus dhara, Bitis arietans a Echis pyramidum.

Zajímavý je také výskyt velice příbuzných druhů v rámci rodu ze Somálska (resp. Rohu Afriky) a z oblastí západně od příkopové propadliny a Etiopské plošiny. Na obou stranách jsou rozšířené rozdílné druhu resp. poddruhy
(Bohme, 1985). Tak např. v západní Africe je rozšířen Hemitheconyx caudicinctus a v Somálsku H. taylori, Chamaeleo africanus vs. Ch. calcaricarens, Agama boueti vs. Agama rueppelli nebo Agama agama vs. A. lionotus. Mnoho druhů a dokonce rodů je endemických pro Roh Afriky a bez západoafrických protipolů – např. Holodactylus spp., Agama persimilis, A. robecchii, A. bottegi, Xenagama spp. a další.

Z obojživelníků rod Bufo (dnes rozdělen do několika rodů, viz. Frost et al., 2006) a dalších 10 plazích rodů je v Somálsku a Arábii zastoupení rozdílnými druhy: amfisbénie rodu Agamodon, ještěři rodů Acanthocetus, Chamaeleo, Philochortus, Tropiocolotes, Varanus a hadi Atractaspis, Eryx a Spalerosophis. Rod Bufo má tropický původ. Rody Aractactaspis, Chamaeleo, Acanthocerus a Philochortus jsou zejména afrického původu, Agamodon je somálského a jihoarabského původu. Saharo-sindského původu jsou rody Tropiocolotes, Eryx a Spalerosophis. Rod Varanus je africký, asijský a australský. Datování vzniku a vývoje jednotlivých druhů je těžké, ale vznik se odhaduje až do Miocénu pro tyto taxony („Bufo“ dodsoni vs. B. arabicus, B. dhufarensis a B. scorteccii), Agamodon (A. anguliceps a A. compressus vs. A. arabicus), Acantocerus (A. annectens vs. A. adramitanus (Anderson, 1896) a A. yemensis (Klausewitz, 1954) a Spalerosophis (S. josephscorteccii vs. S. diadema).

Bander Beyla

Pelomedusa subrufa – dostala se na Arabský poloostrov díky Wurmianskému Bab-al-Mandab zemního mostu. Introdukce člověkem nebo přeplavání Adenského zálivu je nepravděpodobné.

Hemidactylus flaviridis – téměř kosmopolitní druh. Do Arábie a Somálska se dostal tento druh zřejmě díky člověka.

Hemidactylus robustrus – pravděpodobně východoafrický
původ. Do Arábie se dostal zřejmě díky lidské činnosti.

Hemidactylus sinaitus – Arábie dosáhl přes zemní most
Bab-al-Mandab. Je zřejmě severoetiopského původu.

Hemidactylus yerburii – asijského původu. Somálska
dosáhl zřejmě přes zemní most Bab-al-Mandab nebo
lidským přičiněním.

Pristurus crucifer, P. flavipunctatus a P. rupestris –
Podle Jogera (1987) je Somálsko-Arabský rod Pristurus
a blízce příbuzný marocký Quedenfeldtia Boettger, 1863
„relikty velmi starobylé a dnes široce vymřelé Afroarabské
herpetofauny“.

Ptyodactylus hasselquisti – rod s čistě Arabským
původem. Severní Afriky dosáhl poměrně recentně
(cf. Joger, 1987). V Somálsku je rozšířen poddruhu
ragazzi.

Uromastyx ocellatus – rod má původ v jihozápadní Asii, kde musel vzniknout a široce se šířil při uzavření moře Tethys ve středním Miocénu, okolo 18 mil. let nazpět (Joger, 1987). Pobřeží Rudého moře osídlil druh 3-4 poddruhy (dne s je poddruh macfadyeni považován za samostatný druh), které se do Afriky dostali přes Sinai nebo přes Bab-al-Mandab most během Wurmu.

Chalcides ocellatus – v Somálsku je tento druh rozšířen jen na několika lokalitách, které vznikli zřejmě lidskou činností – tedy zavlečením. To platí i pro popsaný endemický poddruh Ch. o. sacchii, který je zajímavý svým melanickým zbarvením. Popsán je z města Lugh blízko keňsko-etiopsko-somálských hranic. Průkaz tohoto poddruhu byl učiněn i z Mogadiša na pobřeží. Recentní revize druhu (Greenbaum et al. 2006) tento poddruhu nepovažují za validní.

Trachylepis brevicollis (dříve Mabuya) a Latastia longicaudata – východoafrické druhy, které jsou na Arabském poloostrově díky zemnímu spojení Bab-al-Mandab.

Mesalina martini – saharo-sindský rod, který patří k severoafrické skupině druhů – M. olivieri a M. guttulata. Arábie dosáhla zřejmě přes Wurmianský Bab-al-Mandab. Druh se ale také mohl dostat na nynější africké rozšíření přes Sinai (Lanza, 1990).

Ramphotyphlops braminus – orientální, partenogenetický, silně invazivní druh. V Arábii a Somálsku rozšířen vlivem člověka. Stává se pantropickým druhem.

Leptotyphlops macrorhynchus – saharo-sindský původ. Zasahuje východně až do Somálska a Arábie. Jedná se o uniformní druh, který má z Nigeru popsaný pouze jeden poddruh – bilmaensis.

Naja haje – africký druh, který během Wurmu dosáhl Arábie a kde vytvořil během samostatný arabský poddruh Naja haje arabica Scortecci, 1932.

Platyceps rhodorachis – saharo-sindský druh. Separace mezi východoafrickými a arabskými populacemi nejde dále jako do Pleistocénu, pravděpodobněji do pozdního Pleistocénu (Wurm).

Dasypeltis scabra, Laprophis fuliginosus, Bitis arietans a Echis „pyramidum“ – africké druhy, které dosáhli Arábie zřejmě přes Wurmianský Bab-al-Mandab. Bitis arietans je v Arábii možná rozšířena endemickým poddruhem (Joger, 1984). To samé platí pro Lamprophis fuliginosus, který je dokonce považován za odlišný druh – L. arabicus (Parker, 1930). Ze Somálska je popsána endemická forma Echis hughesi Cherlin, 1990.

Psammophis schokari a Telescopus dhara – k separaci nedošlo dříve jak v pozdním Pleistocénu (Wurm). V Arábii je rozšířen Telescopus obtusus, dříve považován za poddruh T. dhara.

Částečně podle Lanza (1990)